Kdo je oběť, kdo agresor

Osobnost agresora

Odborníkům se podařilo sestavit přehled několika rizikových faktorů. Jedním z nich je skutečnost, že u násilníků obvykle již docházelo dříve k násilí v rodině nebo okolí, např. byli v dětství často sami tělesně trestáni nebo byli svědky partnerského násilí.

Příčinou agrese může být, když muž se cítí v nižším postavení, než žena (má nižší vzdělání, méně placenou práci nebo je nezaměstnaný, přičemž žena pracuje a je „živitelkou rodiny) nebo má nižší postavení než např. mladší a méně zkušený kolega. To může vést k tomu, že chce dokázat své postavení, moc a nadvládu nad svou ženou.

Mnoho agresorů má tyto vlastnosti:

-          nízké sebevědomí

-          pocit neschopnosti a nedocenění

-          víru ve stereotypní rozdělení rolí mužů a žen

-          sklon vinit ze svých činů jiné

-          žárlivost

-          neschopnost vyrovnat se se stresovou situací

-          nepřipravenost nést důsledky za své násilné činy

Agresor využívá především taktiky zlehčování, popírání a obviňování:

-          „Každý se občas přestane ovládat. To je toho, nikdo jiný by kvůli tomu tolik nenadělal.“

-          „Ta modřina vypadá hůř, než jaká je. Modřiny se jí dělají lehce.“

-          „Lže, protože mě chce dostat z domu. Zakopla a spadla ze schodů a ona to moc dobře ví.“

-          „Provokovala mě.“

-          „Stejně Ti nikdo neuvěří.“

Osobnost oběti

Na základě dosavadních poznatků byl sestaven psychologický profil oběti, dle kterého mohou mít oběti, jak muž, tak žena, některý z těchto rysů či vlastností:

⤏                 cítí se sociálně izolovaní, opuštění, rozpolcení, zmatení

⤏                 trpí pocity viny, obviňují se z vyprovokování a zodpovědnosti za násilí, hledají důvody násilí u sebe

⤏                 mají pocit bezmoci a pocit, že nemají kontrolu nad danou situací.

⤏                 jsou v rozpacích, pokud mají přiznat, že jsou týrání nebo že zůstávají v násilném vztahu.

⤏                 trpí nízkým sebevědomím, věří v to, že nejsou schopni přežít bez cizí pomoci.

⤏                 věří v mýty o domácím násilí, věří v tradiční stereotypní role muže a ženy.

⤏                 popírají hněv zapříčiněný týráním, ale jsou schopni vybuchnout kvůli maličkostem.

⤏                 často jsou v depresi nebo se bojí.

⤏                 upřednostňují potřeby dalších členů rodiny před svými potřebami.

⤏                 mají pocit bezmoci a neexistence možnosti řešení.

⤏                 zažívají stresové reakce s psychologicko-fyziologickými komplikacemi, jako jsou například: únava, vyčerpanost, bolest zad, bolest hlavy, nespavost.

Žena si ovšem nevybírá násilného muže. Na počátku vztahu muž obvykle zdůvodňuje potřebu kontrolovat ženu láskou, chce s ženou být stále, musí vědět, kde byla, protože ji miluje, později připojuje zastrašování a ponižování ženy. Fyzické násilí bývá spojeno s omezováním sociálních možností ženy, jejích kontaktů s vnějším světem, s omezováním ekonomických možností vlastního výdělku a vynucováním sexuálního styku.

Ženy v situaci dlouhodobého násilí ztrácejí sebevědomí a zároveň u nich narůstá strach a zmatek. Pokud nemá žena dost podpory v okolí, může vést ponižování k tomu, že přejímá negativní informace o sobě, a to i v případech, kdy se neúspěšně snaží získat pomoc. Ženy uvádějí jako důvod, proč zůstávají v manželství, strach nejen o sebe a o děti, ale také o své muže. Dalšími příznaky u žen je stud, zhoršení celkového zdravotního stavu, zvyšuje se riziko sebevražedného chování.